Šumava 2016
unikátní sportovni blog
Pokračování úspěšné série treku na významné body České republiky. Tentokrát se vše malinko zvrtlo a deníček musel být významným způsobem zcenzurován, protože ve své naturalistické podobě je nepublikovatelný.
2Črvnec2016
Akce oficiálně započala 1.7.2016 ve večerních hodinách v Radotíně a skončila 9.7.2016. Kvůli nemoci někteří jedinci vyšli až ráno 3.7.2016 z Příbrami a přidali se k té silnější části výpravy.
Akce Sněžka 2015 končí úspěšně.
Domlouváme se na další akci k prameni Vltavy.
Zakládám sdílený spreadsheet s novou akcí Trek k prameni Vltavy 2016. Na výběr jsou různé trasy a termíny. Zamlouvá se mi jít začátkem července - to je podle dlouhodobé statistiky teplo a sucho.
Tabulku jsem zatím vyplnil jen já, urguji ostatní.
Milan potvrzuje účast na nejkratší trase. Petr také. Petr na všechny termíny odpovídá možná. Milanovi se také líbí jít začátkem července - statistika je krásná věc. Milanovi připomínám toaletní papír a ešus.
Doplňuji co bude potřeba vzít za mapy. Milanovi připomínám toaletní papír a ešus.
Milan tvrdí, že cílem musí být nějaký vrchol. Doplňuji tedy tabulku o další trasu - prodlužuji cestu - cílem není pramen Vltavy, ale Plechý. Milanovi připomínáme toaletní papír a ešus.
Všichni jsme se shodli na prodloužené trase na Plechý. Z akce trek k prameni Vltavy se stává akce Šumava. Jakožto zkušený navigátor z akce Sněžka 2015 se nabízím jako navigátor směr Šumava. Mám přeci jen již nemalé zkušenosti. GPS odmítám. Milanovi opět připomínám toaletní papír a ešus.
Rozesílám aktualizované informace s organizačními záležitostmi a seznamem kdo co vezme. Komentuji, že budu opět psát deníček (a že jsem už začal).
Petr odmítá svěřit zajištění kávy Milanovi. Milan aktualizaci ignoruje.
Milan aktualizaci stále ignoruje.
Milan si aktualizaci přečetl, doplnil podivný komentář k deníčku ale seznam nedoplnil. Urguji.
Milan stále nic nedoplnil.
Milan reaguje, že tabulku vyplní v neděli 22.5.2016. Prý nemá čas ani notebook. Navrhuji mu upravovat přes mobil. Prý bych byl dobrý manažer.
Urguji Milana s vyplněním tabulky. Slibuje nový, tentokrát nekonkrétní termín - v týdnu se na to určitě podívá.
Posílám Petrovi odkazy na dvoje nové boty, ať si vybere. Bude je potřebovat.
Urgence Milana prozatím nepomohla.
Od kolegy dostáváme dobře míněnou radu: “Dejte si pozor na slimáky. To jsem se tuhle jednou vožral na fesťáku, usnul jsem někde na louce a ráno se probudim oslizlý od slimáků. A jak jsem se lek, tak jsem se otřepal a jeden se mi zamotal do vlasů. Normálně jsem si pak musel dát pár piv na uklidněnou. A když se pak obouvám, tak se mi jedna bota zdá menší. Ty prevíti mi vlezli i do bot. A toho slizu všude!”.
Petr se zmiňuje, že už by si měl zajít koupit ty nové boty, aby je stihl rozšlápnout.
Sbírám zkušenosti na tréninku formou R60ky. Na den stačí dvě proteinové tyčinky, jedna ovo tyčinka s minerály a vitamíny z Decathlonu a isotonický nápoj. Zbytek jako brambůrky jde dokoupit po cestě.
Milan stále nevyplnil tabulku, prý nemá čas. Ráno urguji a je mi přislíbeno, že dneska to určitě vyplní, že má čas.
Zázrak, Milan dneska doplnil tabulku.
Posílám update trasy o geologicky významné body (rozuměj rozhledny, vyhlídky, zříceniny, apod.) a posílám na schválení ostatním. Na pozdější reklamace nebude brán zřetel. Petr odepisuje, že by se rád podíval do Bavorského lesa. Já jsem pro. Posílám do kalendářů data osobních schůzek s názvem “Synchronizační schůzka”.
Nová trasa zdá se všem vyhovuje, nikdo neprotestuje (až později jsem zjistil, že se na ní nikdo nedíval). Uvidíme po dvou dnech pochodu :-). Milan na synchronizační chůzky odpovídá 1x NE, 2x ANO, 3x nechává prázdné (nereaguje).
Petr: “Odklikal jsem Ti ty Tvoje synchronizační schůzky.”
Já:”Myslíš to 5x NE a jednou MOŽNÁ?”.
Petr: “Jo, to je ono. Stejně, na co synchronizační schůzka, prostě vyrazíme a jdeme.”
Milanovi připomínám doplnění odpovědí na synchronizační schůzky. Slibuje, že dneska se na to podívá.
Milanovi opět připomínám doplnění kalendáře. Opět slibuje, že dneska. Jak se říká, “slibem nezarmoutíš”. Večer kupodivu opravdu termíny potvrzuje. Synchronizační schůzka bude 23.6. Petr se opět zmiňuje, že už by si tedy měl jít koupit ty nové boty, aby je stihl rozšlápnout.
Petr na obědě připomíná, že Milanovi toaletní papír vážně nepůjčí, tedy nedá.
Zkouším zakoupit tři konzervy s krůtím masem a nějaký suchý trvanlivý chléb (později nazván vlhkar - opak sucharu). Plánuji jednu konzervu sníst, jestli mi nezpůsobí zažívací problémy, bránící úspěšnému dokončení akce.
Konzerva ochutnána bez následků.
Petr se opět zmiňuje, že už by se tedy měl koupit nové boty, aby je ještě stihl rozšlápnout.
Petr si prý teď někdy půjde koupit nové boty, aby je stihl rozšlápnout. Připomínám mu, že už je nejvyšší čas. Petr dále přemýšlí, zda si vzít stan anebo bivakovací pytel. Přeci jen bude asi horší počasí, než když se šlo na Sněžku.
Petr shání nové boty. Obchází snad deset obchodů a žádné mu nejsou. Buď jsou úzké, nebo moc červené, nebo málo zelené apod. Panika se zatím nedostavuje, to očekávám po dalším víkendu.
Petr stále nemá nové boty, zato má migrénu. Už ví, kde si koupit dobré (tj. široké) trailové boty. Slibuje, že v pátek 1.7. večer si půjde koupit vybavení. Stan definitivně zavrhuje, protože by se mu tam nastěhoval v noci Milan a to prý nemá zapotřebí. Bere za své loňskou sázku o Sixpack, že má ještě 65 dní a prý ten sixpack dá. Domlouvá se se mnou, že bude chodit běhat.
Milan dnešní synchronizační schůzku posouvá z 17:00 na 17:30. Nakonec dorazil jen o 5 minut později. Petr se chlubí novými botmi. Jsou to polobarefooty pro běžce a výborně se v nich běhá. Petr udělal oficiální seznam osobních potřeb, které s Milanem odmítá sdílet. Milan tvrdí, že krátká karimatka určitě na přespání stačí. S Petrem Milana přesvědčujeme, ať si koupí stan, že my si ho určitě bereme :-). Milanovi extra připomínáme ešus, toaletní papír, repelent a krém na opalování. Petr upozorňuje na nové špunty do holí. Nerad by poslouchal neustále cvak, cvak, ťuk, ťuk jako na Prčicích. Domlouváme se, že vyrazíme už 1.7.2016 ve večerních hodinách z Radotína.
Nějak jsem se ještě nedostal k vyznačení cesty v mapě.
Stále jsem se nedostal k vyznačení cesty v mapě. Nakupuji tyčinky a špunty na hole.
Je čas vyznačit cestu v mapě, ale nechce se mi. Petr mi na obědě radí, abych si v DMce koupil nějaký mageniziový šumák. Přemýšlím, jestli je to stejně dobře míněná rada, jako se stanem pro Milana.
Petr po pondělní procházce v bouřce začíná zvažovat stan (nevěřím) a neoprenové ponožky (takové blbosti už věřím). Petr tvrdí, že Milana uvidí brečet, i kdyby měl chcípnout. Milan se večer naopak směje, že slabý článek bude Petr a že se těší, až ho uvidí umírat. Milan se definitivně rozhoduje, že stan si kupovat nebude, že se nepřipraví o zážitek (souhlasím) a mám to samé říct i Petrovi (neřeknu, jen ať se táhne se stanem). Milan si vzal na pátek dovolenou, prý už musí koupit tu lékárničku a zbytek společné výbavy. Přesvědčuju ho, ať si domluví i dovolenou na pondělí po treku na odpočinek (ale spíše to vidím jako rezervu).
Budím se nějak zmožený. Přes den zjišťuji příznaky nemoci (klidová tepovka až 75) a z práce odcházím dřív. Petr říká, že půjdu i kdybych měl zhebnout.
Posouvám svůj odchod až na neděli 3.7.2016. Milan volá Petrovi a prosí, jestli by nevyšel až v sobotu ráno, že v pátek nemůže. Petr dodržuje plán a vyráží v pátek večer. Milan nakonec vyrazí se mnou až v neděli. Zápisky z pátku bohužel nemám, Petr se o své odmítl podělit, prý jsou moc důvěrné. Jen říkal, že ho přepadlo 5 selátek s bachyní při vaření polévky, tak polévku vylil do křoví zalezl do stanu, kde se cítil bezpečněji. Prý také udělal dobře, že si vzal staré trekové boty z Prčic, že v těch nových se nedá chodit.
Jedu dokupovat zbytek věcí. Milan se přidává. Milan v nákupním středisku volá domů, jestli má ještě tu Ikea pláštěnku. Prý ne, tak si musí koupit novou, ale nakonec sehnal pončo za 3 stovky. Poslední vystavěný kus. Ešus už neměli ani vystavěný. Na dotaz pana prodavače, jestli by mohl vzít ten co je v točně u vstupu do nákupního centra pan prodavač odpovídá, že zavolá řediteli. Po 10ti minutách prodavač odpovídá, že nemá klíče, takže Milan jde opět bez ešusu.
Milana se ptám, zda si koupí ty špunty do holí. Odpovídá, že na co. Nakonec jdeme koupit náhradní baterky. Opět volá domů, jaké tam přijdou. Tak prý nějaké mikro (nejspíš AAA). Na můj následný dotaz kolik jich tam přijde pokrčuje rameny, že už domů volat nebude a musí stačit 4.
Večerní vážení: Můj batoh bez vody 13kg. Milanovi se prý věci ani do batohu nevejdou :-). Prý mu zase budeme muset nést vodu. Po večerním telefonátu jsem z něj dostal, že bez vody má 12,5kg.
Ranní vážení 84,5kg (já), batoh i s vodou má 21,7kg. Jedinou útěchou mi je, že během dvou dní sním to kilo konzerv a jednu flašku vody dám Milanovi:-). V 7:45 vyrážíme směr Příbram na setkání s Petrem, který snad přečkal noc v pohodě (pršelo). Mám s ním domluveno, že se sejdeme v 9 na nádraží, že šel spát 2km před Příbramí a před osmou nehodlá vstávat.
9:00 kousek před Příbramí náhodou potkáváme Petra na silnici. Vyrážíme tedy spolu a jdeme do Lidlu. Petrovi se opět protrhl hydrovak (asi ho neumí používat), takže místo hydrovaku používá plastovou flašku.
9:45 Restaurace, snídaně a káva. Poslední normální jídlo v následujících dnech. Obsluhuje nás příjemná snědá dívčina, co se o nás pěkně starala.
Petr: “No, nechal bych si od ní říct”.
Milan: “To je Koňak?”
Slečna: “Ne to je jablečný džuš”.
Za chvilku Milan opět nezklamal. Co se slečna otočila a ušla pár kroků, poznamenal, že cikánky jsou za mlada hezké, ale když zestárnou, tak stojí za prd. Slečna poté už za námi nepřišla.
11:00 Ještě v Příbrami. Zabloudili jsme, nevím kde jsme. Vytahuji mobil a pomocí GPS zjišťuji polohu.
Asi 8km za Příbramí Milan říká, že kdyby tu potkal zraněnou cyklistku, určitě jí pomůže. V tom vidíme ženu, sedící na polní cestě. Milan poznamenává, že se určitě jedná o volavku na turisty. Slečna se podívá naším směrem a usměje se. Tak potkáváme Katku Brutvanovou, která sama přechází republiku ze severu (nevím odkud) na jih (Vyšší Brod). Dostáváme z ní super tajnou informaci, že je vojenská psycholožka ve Vyškově (musela tedy poznat, že jsme banda úchylů).
13:45 Tochovice a pauza na odpočinek.
17:00 Březnice. Katka se s námi loučí. Nepřesvědčily jí ani Milanovo Snickersky. Osobně si spíš myslím, že se jí nechtělo jít se skupinou nesourodých úchyláků.
Milan po chvilce poznamenává, že by to stejně nedělalo dobrotu, že ženská v mužské výpravě musí buď šukat se všemi anebo s nikým. Katka v tu chvíli za námi říká, že přeci jen půjde s námi ještě kousek (po Milanovo komentáři raději nakonec jen asi 10 minut).
21:00 Bivak neznámo kde. Dneska 33km. Petr vytahuje stan a říká, jaký má úžasný super stan, že by ho postavil i Francouz.
4.7.2016, V 6:30 budíček a v 6:32 budím ostatní. Milan spal i v botech a oblečený. Osobně zvažuji si na další spaní vzít alespoň ponožky. Po ránu je docela dost rosy, ale alespoň nepršelo. Nedokážu si představit vstávat za deště.
Milan: V noci jsem slyšel divné zvuky.
Petr: To byly žáby.
Milan: Ne to nebyly žáby, ty já poznám.
Petr: Jsou dva druhy žab. Ty co dělají kuňk, kuňk a ty co nedělají. Bohužel nejsem dobrý imitátor žab.
12:00 Oběd. 10,5km. Milan trpí na nohy a asi brzy uhyne.
Poznámka: Příští rok vzít raději celtu místo žďáráku.
Obec Sedlice: Petr: A když už jsem si dal kávu, copak můžu odmítnout párky?
Petr: Taurin si šetřím na později. Až přijde krize.
21:00. Cca 8km od Strakonic. Bivakujeme za Drahomyšlí. Milan je KO a Petr ho konečně vidí brečet. Na bivakovišti je třešňový sad. Snad se po té gulášovce neposereme.
Petr připomíná, jaký má úžasný super stan, že by ho postavil i Ital, kdyby mu pomohl Francouz.
Drahomyšl. 6:00. Přivstal jsem si. Třešně jsou výborné, zvlášť když je žízeň a zapijou se vodou. Jsou tu i višně. Milan v noci děsně chrápal.
7:00 a máničky stále nevstávaj. Aspoň Petr po mně hodil vařič a vodu.
Petr: Katka mně budí příjemněji, ale Tobě to nebudu říkat, aby Tě zítra nenapadlo něco podobného.
Petr: Milane, Ty se zlepšuješ, ještě chvíli a už nám nebudeš chcát na tábořiště.
Milan: Ještě, že jsem toho vlka podchytil v začátku. Ale i tak je špatný.
Petr: Milane vidíš to prase? On si na čundru čistí zuby.
10:00 Strakonice. Cukrárna v rekonstrukci, ale Milan nás tam vnutí.
Petr: Víš proč jsem si koupil marcipánový zvířátko? Abych mu mohl ukousnout hlavičku.
V cukrárně se malovalo. Milan začal malířům vysvětlovat, že malovat je strašně jednoduché a že to zvládne úplně každý se základním vzděláním. My se od Milana distancovali a dělali, že ho neznáme. Nechceme přes držku.
Ukazatel Kraselov 9,5km.
Milan: Michale, neříkal jsi, že už je to jen 8km?
Petr: To bylo odtamtud, teď už je to 9,5.
15:00 - Kraselov. Hospody zavřené.
Milan: Dneska jsem byl tak nadržený, že bych Katku i přefik.
15:30 - Déšť, ale já s Petrem se stíháme schovat. Milan asi 1km za námi takové štěstí nemá.
17:15 - Hoslovice. Hostinec u starýho kance. Nevaří zde pro turisty, jen pro ubytované v penzionu. Restaurace na h...o, ale mají alespoň Kofolu. Milan zatím nedorazil, asi si po dešti nesundal pončo.
20:30 - Milanovi kdesi za námi necháváme na whatsappu foto-indicie kudy jít.
21:00 bivak. Milan mně neuvěřitelně vytočil. Kupuje nejlacinější repelent co neuvěřitelně smrdí chemií a pak stříká na lidi v okolí (do obličeje) a ještě se tomu směje.
Milan: Tohle je telefon na nic. Při selfie nedělá blesk.
Já: A máš blesk ve předu?
Milan: Aha, to bude tím.
Petr připomíná, jaký má úžasný super stan, že bych ho postavil i já, kdyby mi pomohl syn.
6:30 vstávám a jdu vařit čaj. 7:15 máničky nereagují ani na agresivnější formu budíčku (kdybych měl prázdný ešuš, použiju i ten).
11:15 - Vacov. Nákup a oběd. Milan se pochlapil a drží krok. Počasí je chladnější a větrnější. Milan si dává smažák se slovy: “Já jsem Pražák, dám si smažák.”
Milan nosí šátek na housenku. Zkoušíme to také, ale tlačí to. Milanova rada: “To se roztáhne, neboj. To říkám manželce.”
Petrův kvíz: “Na stole jsou čtyři použité skleničky. Jedna Birell, dvě Radegast a jedna Coca-cola. Milan si objedná další Coca-colu. Otázka zní: Do jaké skleničky si jí nalije?”. Odpověd je: “Birell” (na Milanovo obranu, sklenička od Coca coly byla fakt špinavá).
Milan je fakt marnej. Jdeme lesem, jdeme polem, jdeme přírodou. Ale on musí se chcaním počkat na autobusovou zastávku.
19:15 - 990m/m, Na staré cestě.
Strakonický Paradox: 2 dny chůze a ukazatel na Strakonice ukazuje stále 20km.
Milan: “Viděl jsi ten horor Špatná odbočka?”
Petr: “Jo, to je ten o kanibalech. Z něj čerpám znalosti o českém venkově.”
Milan velmi důvěřuje nejlevnější Tesco láhvi. Je pětkrát zmačkaná, desetkrát použitá a má jí stále plnou u spacáku.
Při bivaku opět Petr připomíná, jaký má úžasný super stan, že by ho možná postavil i Milan s manželkou.
Po zkušenostech s lhostejností ostatních nechávám snídani vyhnít a podle toho to vypadá. Milan nemá i přes urgence dostatek vody na čaj k snídani a nedokoupil ani nutelu, tak sám sežral zbytky v poslední sklenici se slovy, že už je to stejně jen pro jednoho. S Petrem si tak dáváme jen nějaké tyčinky. Čaj je až v 9 hodin ráno. Zjišťujeme, že Milan neumí ani uvařit čaj - hodí jeden pytlík do 1l studené vody (i s tím papírkem) a pak zapne hořák.
12:00 Kvilda, restaurace, jídlo, káva, cukry, bílkoviny. Dávám si pivo a zákusek (při focení mají ostatní tendenci mi ukazovat, že jsem jednička).
Milan nemluvil s Petrem, dokud Petr nezačal rozdávat chleba. Milan je v těžkém sacharidovém deficitu. Na otázku “Sacharidový deficit?” odpovídá jednoznačné “NE!”. Milan převrhl Petrovi batoh a vylila se mu voda z nouzového “hydrovaku”. Na Petrova slova, která nesnese ani tento deníček, Milan reaguje, že jenom debil může být sprostý před malým dítětem (vedle nás seděla příjemná paní s malým dítětem). V Kvildě raději kupuju teplé spodky do spacáku - kdoví jak bude. Petr kupuje nutelu místo Milana a dává mu jí nést. Milana jsme donutili mít další 2l vody v rezervě.
Cesta k prameni Vltavy je úžasná.
14:30 Pramen Vltavy. Závěrečných 6km jsem dal pod hodinu. Po cestě jsem si dělal vlastní tip, že Milan si jako první uleví u pramene Vltavy. Nezmýlil jsem se.
Petr na mně: “Hlavně si nemyj v tom prameni i ty nohy, nebo vymře všechno až po Labe.”
Petr chce mermomocí fotku s prsatou paní u pramene Vltavy.
Petr: “Milane, od rozcestí už jen po červený. Kdyby na Tebe hajlovali, blbě jsi odbočil.”
Ceste k večernímu bivakovišti několikrát křižuje hranice. Místy jsou i původní komunistické ploty.
Milan nás nakonec nedošel, bivakuje cca 7km za námi. Píše SMS, že ráno vyrazí v 6:30 a dožene nás. Odpovídáme, že tedy na něj počkáme do devíti, že to dá s přehledem. Jdeme dělat polévku.
Přichází pošklebná SMS od Milana: “Našel jsem u sebe zapalovač.”
Odesílám SMS: “Nevadí, Petr má druhý.”
Odpověd: “Haha, mám u sebe tu nutelu :-).”
Při bivaku Petr upozorňuje, že jeho stan by postavil i ten Francouz. Francouzský Decathlon pro Francouze.
Čajík a ráno nazvané “Čekání na Godota.” Na Plechý už je to jen 25km. Přemýšlím, jestli Milan svou poznámkou o nutele chtěl naznačit, že jí sežere zcela sám.
8:00, očekávaný čas příchodu Godota, pardon Milana. Místo Milana přichází SMS: “Zrovna jsem se probudil, za půl hodiny vyrážím. Nemusíte tedy nikam spěchat.” Na tuhle SMS odpovídám, že Plechý už je jen po červené.
Petr: “Kdysi dávno, za časů civilizace jsem se po ránu omýval. Teď mi stačí jen zamáčknout největší štěnice.”
Při balení věcí. Já: “Dneska jsi mi Petře ještě neříkal, jaký máš úžasný stan.”
Petr: “O 2 sekundy jsi mně předběhl. Je ho ale tak snadný sestavit, že by jsi ho možná postavil i Ty.”
Milanovi na cestě necháváme výstižnou (rozuměj sprostou) značku, aby věděl, kde jsme bivakovali a dokázal odhadnout čas, za jaký nás může dohnat (značky si prý všiml, ale netušil, že je určená pro něj).
12:45 - Nové údolí. Milan je cca 6km za námi. Petr mu v krčmě Vagon nechává malé pivo a párek na zvýšení morálky.
Cesta na Třístoličník není jednoduchá. Po cestě potkáváme další bandu podobných bláznů. Na hranicích uprostřed ničeho vidíme zamknuté kolo. Nechápu, kdo se sem vláčel s kolem (cyklistu potkáváme později).
16:00 - Třístoličník. Výstup krušný (ale proti následujícímu sestupu z Plechýho procházka parčíkem).
Petr po rozhovoru s německými turisty: “Rozšířil jsem naší slávu až do Německa.”
Po cestě na Plechý opět potkáváme bandu.
Petr: “Nejste takový hipíci, jak vypadáte.”
Po cestě jdeme přes Trojmeznou a Trojmezí.
18:05 Konečně vidíme Plechý :-)
18:10 Petr má předvýstupový proslov :-)
18:15 Plechý.
Petr pokračuje ve svém proslovu v obrovské euforii :-)
Sestup z Plechýho je učiněný masakr.
Petr se mnou odmítá jít na Plešné jezero, ale prý můžu jít sám.
Bivakujeme v nouzovém bivakovišti. Přišli jsme docela zavčasu, později už bylo docela narváno.
Před večeří pořizuju fotku Petrovo ešusu po týdnu.
Bohužel došel plyn ve vařiči, takže k večeři máme de facto vlažnou vodu, v ní rozmíchanou pytlíkovou polévku a k tomu vlhkary.
V noci prší a Petr poprvé může ocenit komfort stanu.
Ráno přemýšlím, že si příště místo bivakovacího pytle vezmu přeci jen stan.
Po cestě zpět, ve vlaku:
Dotaz: “Kde všude to stojí?”
Průvodčí: “Stojí to všude. Kolikrát i tam, kde by nemělo.”
Petr se přiznává, že si musí koupit nový stan. Při posledním bivaku zapoměl tyčky.
“To je Koňak?” - “Ne to je jablečný džuš.”
“Tak co Máničky, deme na Pechý?”
“Já jsem Pražák, dám si smažák.”
“Neříkal jsi, že už je to jen 8km?” - “To bylo odtamtud, teď už je to 9,5.”
“Jsou dva druhy žab. Ty co dělají kuňk, kuňk a ty co nedělají. Bohužel nejsem dobrý imitátor žab.”
“A když už jsem si dal kávu, copak můžu odmítnout párky?”
“Hlavně si nemyj v tom prameni i ty nohy, nebo vymře všechno až po Labe.”
“Od rozcestí už jen po červený. Kdyby na Tebe hajlovali, blbě jsi odbočil.”
Ve vlaku. “Kde všude to stojí?” - “Stojí to všude. Kolikrát i tam, kde by nemělo.”
Doba chůze: 51,5h
Délka trasy: 194km
Kumulativní stoupání: 3582m
Kumulativní klesání: 2708m
Počet kroků: 242382
Průměrná tepová frekvence: 99bpm
Množství spálených kalorií: 22539kCal
Orientační zátěž: 17-22kg (podle množství vody a jídla)
Úbytek váhy: cca 2kg
Nejrychlejší úsek: Kvilda - pramen Vltavy (6,36km, 6,1km/h, stoupání 136m, klesání 16m, 119bpm)